... musí být po zásluze potrestán.

Jsem na vesnici v Českém ráji. Mám tady svoje hračky - počítače, elektro klavír, kytary , tchyně mně vyvařuje domácí pochoutky.

Do této idylky dnes vrazil vetřelec - mlaďoučké koťátko proběhlo dveřmi dovnitř, když jsem otvíral podlahářům. Vběhl ke mně do pokoje, ale snadno se nechal chytit. Dal jsem mu trochu mléka a pak ještě dvakrát. Vzal si i kousek salámu. Když jsem si sedl k počítači, střídavě mně seděl na klíně a bušil pacičkou do klávesnice a nebo lítal po pokoji jkako zběsilý.

Na něco jsem se pracně soustředil, což je v mém věku skutečně namáhavé, když jsem ucítil děsný smrad. Kotě se my vykadilo a vyčuralo do futrálu na kytaru.

Je to holka a jmenuje se Bára, alias Činda

V sále Akropolis na Žižkově měl včera koncert Tommy Emmanuel. Tommy je světoznámý australský kytarista. Byl to strhující zážitek.

Kdybyste vlastníma očima neviděli, že hraje sám, mysleli byste, nebo já bych myslel, že hrají kytaristé dva. Jeho repertoár zahrnuje vlastně vše, od swingujícího boogie přes rockoový jazz až k poetické irské lidovce.

Krom virtuózních sól a nabitých akordových melodií také zazpíval pár písniček, několik se svou snoubenkou, jejíž jméno mně uniklo.

Tommy hraje na celou kytaru, včetně míst, kde struny nemají mít žádný koncertní zvuk - u ladících strojků a za kobylkou. Střídá standardní funkce levé a pravé ruky a je skutečně vidět, že svůj nástroj dopodrobna zná . A protože je vynikající bubeník, zahrál na kytaru i perkusová sóla.

Když jsme odcházeli, měl jsem pocit, ře mně vibruje hrudní koš. Takový pocit jsem měl jen jednou před tím, když jsem na koncertu pana Dvorského v Torontu seděl pět metrů od něj.

V sále se ozvaly se i kritické poznámky - že je cirkusák a tak. Napadlo mne, že by ho asi v Praze vyhodili z konzervatoře.

Tady jsou tři ukázky toho co Tommy umí.

Tommy 1
Tommy 2
Tommy 3

Včera večer, jako každé druhé úterý v měsíci, jsem byl na Invazáku. Invazák je nepojízdná loď, zakotvená v klubu vodáků v Podolí. Uvnitř je mnoho místností ve kterých jsem nikdy nebyl, tedy krom jedné. Ta je veliká asi jako kanadský obývák a funguje tam hospodská Zdena, která sice podává jen jedno nebo dvě jídla, za to ale vaří jak moje tchyně - výtečně.

Scházejí se tam v to úterý muzikanti bluegrasového vyznání, hlavně z pražských kapel z osmdesátých let jako Greenhorni, Chomouti, Zvonky, a tak. Pár kytar, banjo, mandolína či dvě, housle, basa. Muzikanti jsou to vynikající, ale mě bluegrass až tak nebere, chodím tam hlavně proto, že je to bezvadná parta lidí. A když je nás tam 40, je to velmi intimní.