Sleduji na ČT 2 jakýsi "historický" dokument o "revoluci" z listopadu 1989 (o něco opožděné na Slovensku). Bez nějakého silného údivu pozoruji průvod všelijakých intelektuálů, kteří se považují za osobnosti, které nastolili demokracii v Československé socialistické republice.

Směšností plný pytel - například podle těchto revolucionářů odvážné, téměř hrdinské, televizní debaty v tehdejší slovenské televizi byly důvodem k poněkud rychlejší demokratizaci na Slovensku. Hluboké analýze je také podrobován fakt, že se stal prezidentem Havel a ne Dubček. To jsou jen dvě smítka, která mně z tohoto nenáročného pořadu utkvěla v paměti. Jo ještě Gott a Kryl zpívající Kde domov můj, to byl teda nářez těm estébákům, kteří pobíhali po Václaváku zatím co jejich kolegové zaopatřovali bedny dokumentů...

Podle mého názoru bylo obsazování revolucionářských rolí pouze realizací předehry ke skutečnému obsazení mocenských pozic o něco později. Přece Československo nemohlo zůstat jedinou oficiálně komunistickou zemí v Evropě a jedinou zemí, ve které by Rudá armáda zůstala na věky.

Sametová revoluce a její protagonisté neporazili "totáč", ten byl rozpuštěn, protože se hroutil jeho sponsor, Sovětský svaz. Představa jak rocker Kocáb vlastníma rukama vyhání Rudou armádu z ČSSR je tragikomická. Představa, že se moje vnoučata budou v dějepise učit o Sametové Revoluci a jejich hrdinech a budou to muset odříkávat při maturitě mne sice netěší, ale to už také nebudou žít ti, kteří to zrežírovali a kteří z toho měli největší prospěch, takže to bude mít asi stejnou pohádkovou váhu jako Staré pověsti české.